Levný univerzální a spolehlivý, takový byl v době svého vzniku CJ-3A, nástupce CJ-2A. Dobová reklama tyto automobily propagovala především mezi farmáři jako čtyři auta v jednom. Poslední “flatfender” Universal Jeep s nízkou kapotou.
V roce 1947, z důvodu stále klesajícího odbytu CJ-2A se Willys rozhodl zahájit vývoj jeho nástupce. Poválečný reklamní trik s novým civilním jeepem podstatně ztrácel na přítažlivosti, především u široké veřejnosti. Willys byl navzdory prodejům jeepů ve válečných letech poměrně slabou společností. Neměl prostředky na nákladný vývoj poválečného auta, tak jako třeba Ford, nebo GM. Před válkou vyráběl malá auta, která se prodávala poměrně slušně. Po válce se úspěšně vrátil na trh s pickupy, první celokovové kombi – Station Wagon se prodávalo docela dobře. Trhu s osobními vozy, kam směřoval Jeep Universal, se moc nedařilo. Takže se není čemu divit, že vývoj byl omezen na minimum. Jednou z priorit vývoje CJ-3A bylo sjednotit hlavní součástky s ostatními modely.
Přímý nástupce CJ-2A, Universal Jeep CJ-3A se začal vyrábět na podzim roku 1948. Na první pohled se změnilo pouze okno. Rozdílů je však víc, jen nejsou tolik patrné. Sedačka řidiče se kvůli silnějším farmářům už podruhé (poprvé u CJ-2A) posunula o kousek dozadu. Čelní okno bylo zjednodušeno, zvýšeno, vybaveno stěrači (dole) a větracím otvorem. Listová pera byla mírně posílena, protože si to žádali farmáři, kteří tou dobou už měli na výběr z opravdu velkého množství různých doplnků a příslušenství. Tou dobou Willys intenzivně propagoval barevnými reklamami v tisku hlavně svoje kombi a pickupy. Upoutávky a reklamy na CJ-3A se objevovaly téměř výhradně v odborných zemědělských časopisech. Plechová cedulka na přístrojové desce, s obrázkem farmy a továrny, dávala jasně najevo pro jaký trh je tento vůz především určen. CJ3A se vyráběly do začátku roku 1953. Několik měsíců se ještě vyráběl zároven s CJ-3B. Dohromady jich světlo světa spatřilo asi 131843, méně než CJ2A nebo CJ3B.
Vojenský M38, představený na podzim roku 1950, byl stále jen mírně upravenou armádní verzí 3A. Lišil se silnějším rámem a odpružením, 24V baterií (CJ-3A měl 6V), vodotěsnou úpravou, větší nádrží, spoustou vojenského náčiní a dalšími drobnými úpravami. “Trojka” se vyráběla také ve verzi pro námořnictvo a to jako CJ-V35/U, což je ale dnes poměrně velká rarita.
V roce 1955 se začal vyrábět z CJ-3A odvozený model a to DJ-3A – Dispatcher. Levné, praktické auto s pohonem pouze zadní nápravy, s řazením pod volantem, prezentované jako kabriolet pro volný čas a současně jako nejlevnější rozvážkové vozidlo. Nepřehlédnutelné jsou rozhodně chromované poklice kol. Dispatchery sloužily k přepravě zavazadel na letištích, k rozvážení pošty, vlastně se uplatnily všude, kde stačilo auto s pohonem jedné nápravy. Zajímavostí je, že kola byla na čtyřech šroubech (u ostatních CJ byla na pěti) a diferenciál byl uprostřed zadní poháněné nápravy. Poslední Dispatcher se vyrobil v roce 1965. Mnoho těchto aut jejich pozdější majitelé upravili na pohon 4×4.
