Willys Universal Jeep CJ-3B se začal vyrábět v prosinci 1952 a výrobcem byl představen na začátku roku 1953. Měl ploché přední blatníky jako starší modely, ale na první pohled se odlišoval vysokou kapotou a nápisem Willys na masce chladiče. V roce 1953 značku Willys koupila za 60 milionů dolarů firma Kaiser, která ji používala až do roku 1964. CJ3B byl představen jako přechodný model mezi CJ-3A a nadcházejícím CJ-5 (civilní verzí M38A1). Celkem se jich vyrobilo přibližně 196,000 kusů do roku 1968, kdy výroba skončila.
Značným omezením válečných a poválečných Jeepů (CJ-2A, CJ-3A) byl nízký výkon čtyřválcového motoru s “L-hlavou”, který se od války prakticky nezměnil, což se ukázalo už při testování MC (později M-38). Nově vyvinutý motor, přezdívaný “Hurricane” (72 koní), který Willys začal montovat do větších vozidel v roce 1949, měl sací ventily v hlavě (tzv. “F-hlava”) a tak mohly mít větší průměr. První dost velký Jeep pro tento motor byl vojenský M38A1 (1951), první Jeep s novým oblým designem, který se pak udržel po bezmála dalších padesát let. První civilní Jeep s novým motorem “Hurricane” byl právě CJ-3B. CJ-3B měl vylepšenou, tišší převodovku a zvýšenou kapotu kvůli většímu motoru. Dobová reklama uváděla, že tento nový pohonný agregát měl o 15 ks víc, při nižší spotřebě a že jde o jeden z nejúspornějších motorů vůbec. Testovaly se i jiné návrhy karoserie, například CJ-4 (s oblým designem), ale těch se vyrobilo jen pár prototypů (pravděpodobně čtyři kusy).
CJ-3B, přestože byl levnější, později zastínily novější modely CJ-5 (1955) a CJ-6 (1956), které se montovaly současně. 3B se vyráběly v licencích po celém světě, někde dokonce v prodloužené verzi. Prvním licenčním výrobcem bylo Japonské Mitsubishi s civilními J-3 a vojenskými J-4, jejichž výroba skončila v roce 1998. Indická automobilka Mahindra dodnes vyrábí model, který vychází z původního CJ-3B. Ve Ĺ panělsku vyráběla firma VIASA CJ-3B od roku 1960 pod názvem CJ3, po pozdějším přejmenování na EBRO pokračovala s výrobou sportovní verze Bravo až do roku 1985. V Kolumbii firma Willco vyráběla CJ-3B s hranatými světly.
Během výroby docházelo k změnám a tak se například na přístrojové desce, místo pěti přístrojů objevil jeden sdružený. V roce 1957 se přešlo na 12V elektroinstalaci (6V na přání). Od roku 1955 byl na přání montován diferenciál s omezenou svorností, od roku 1959 bylo v nabídce i topení. Drobnějších změn bylo mnoho, jako třeba gumový povrch pedálů, jiné madlo ruční brzdy. Přesto CJ-3B s rokem výroby 1953 a 1968 od sebe rozezná jen dobře informovaný člověk. Vyrábělo se několik speciálních verzí. Jednou z nich byl tzv. “Farm Jeep”, ten se vyráběl se speciálními výrobnímy čísly, v letech 1953 (65 kusů) a 1954 (12 kusů), byly vybaveny hydraulikou, PTO a regulátorem rychlosti. Farm Jeep je často zaměnován se speciální verzí CJ-3A “Jeep Tractor”, který byl vybaven podobně, ale neměl okno, spolujezdcovu sedačku a dokonce neměl ani světla. V nabídce výrobce bylo samotné šasi, nebo šasi s přední částí karoserie. Vznikaly různé varianty, jako třeba pojízdná prodejna zmrzliny nebo různé hasičské úpravy. Pro zajímavost – nový CJ-3B v červené barvě stál v roce 1961 2049 dolarů. Přídavné topení 83 dolarů. Ve verzi “Farm Jeep” 1439 dolarů.
CJ-3B sloužily i v armádě. Vláda Spojených států jich zakoupila velké množství. Jednou z nejzajímavějších variant byl M-606. Od civilní verze se lišil světlem na blatníku (tzv. “blackout”), tažným zařízením, dvanáctikolíkovou zásuvkou pro vlek, většími koly (7.00-16) a převodem náprav (4,27:1) a samozřejmě barvou. USA je používaly na svých zámořských základnách, především je ale prodávaly cizím armádám.
